Frazeologismy „rozdrtit vodu v třecí misce“a „psát vidlemi na vodu“lze slyšet docela často. Jako každá stabilní kombinace mají určitý význam. Zvláštní pozornost je věnována historii původu, která ne vždy jednoznačně vysvětluje vzhled těchto frazeologických jednotek ruského jazyka.
Obrazové výrazy
Svět ruské frazeologie je obrovský a rozmanitý, pro každou životní situaci v něm budou nalezeny výrazy, které pomohou dát řeči expresivitu a obraznost. Frazeologismy „bušit vodu do třecí misky“a „psát vidlemi do vody“jsou dnes vnímány v jejich obrazném smyslu a mluvčí je používají v určitých situacích.
Základem pro utváření frazeologických jednotek-vtipů je vnitřní lexikální rozpor, který je základem uměleckých a obrazových prostředků jazyka, nazývaných oxymoron.
Voda s maltou (dřevěná nebo kovová nádoba, široce používaná v dávných dobách) se opravdu nedá rozdrtit - zůstane jím i nadále. Frazeologismus lze použít v kratší verzi „k rozdrcení vody“, tvořil základ přísloví, z něhož je odvozen - „voda bude“. Význam výrazu je chápán jako zbytečné cvičení, které vám zbytečně stráví čas. Pokud jste tuto frázi od někoho slyšeli, víte: prázdné řeči musí být nahrazeny konkrétními činy.
Vidle (nástroj rolnické práce) také nestačí, zejména na vodní hladině. Frazeologismus se v naší řeči používá k vyjádření pochybností o údajných událostech: o tom, zda to, co bylo plánováno, se skutečně stane nebo ne.
Frazeologické slovníky připisují tyto stabilní kombinace hovorové řeči, naznačují jejich emoční zbarvení - pohrdání.
Zdroje frazeologických jednotek
Jakýkoli obrazový výraz má svou vlastní historii původu, často jsou vysvětlení etymologie nejednoznačná.
Vznik frazeologické jednotky „bušit vodu do minometu“je někdy spojován se specifickým faktem v historii: v klášterech byli za to mniši jako trest nuceni. V lingvistickém srovnání se ukazuje, že obrat je „vázán“na zvyk potrestání a nevznikl z něj.
Slované považovali stupu nejen za nezbytnou součást domácích potřeb, ale také za prostředek, jak pomoci zbavit se nemoci, „rozdrtit“v ní onemocnění lidí a zvířat.
Tato frazeologická jednotka často koreluje s dobou zrození křesťanského náboženství v Rusku, kdy duchovenstvo muselo bojovat s moudrými muži a kouzelníky, pro které bylo běžné bušit vodu do minometu. Křesťanští kněží považovali takové činy za zbytečné činnosti, protože nechtěli pochopit jejich skutečný význam.
Čarodějové však svou práci nečinili bezcílně: dávali vodě magické vlastnosti. Víra na „živou“a „mrtvou“vodu žila mezi lidmi odpradávna, lidé ji používali nejrůznějšími způsoby, jak ji pomlouvat. Mudrci tlačili vodu, dokud nebyla zcela vyčištěna, a vložili do ní všechny potřebné informace. Voda vyčištěná kouzelníky byla používána k vaření a byly z ní vyráběny léčivé přípravky.
Voda rychle skrývá jakékoli stopy, takže mnoho lidí již obrazně definovalo psaní na ní jako záměrně zbytečnou a zbytečnou záležitost. Výraz „psát na vodu“lze nalézt mezi starořeckými a římskými mysliteli a básníky jako Platón, Sofokl, Catullus. Široce se rozšířil v každodenní řeči lidí a obohatil se svým vlastním způsobem. (Například psaní na materiál, který nelze dlouhodobě skladovat (písek, sníh, vítr), v přeneseném smyslu, znamenalo také nesmyslné a zbytečné podnikání).
Expresivita a obraz je této kombinaci dán výběrem nástroje akce: vidle, prst, větvičky a větvičky. Například v lidové řeči byl dokonce výraz „psal se strakou na vodu“.
Nejrozšířenější je frazeologická jednotka „psát vidlemi na vodu“. Předmětem diskuse lingvistů-historiků frazeologie byla „vidle“, právě lexikální význam tohoto slova způsobuje odlišné názory na etymologii frazeologického obratu.
Nejpopulárnější je vysvětlení výrazu z hlediska materialistické reality: pokud píšete na vodní hladinu jakýmkoli předmětem, nebudou po něm žádné stopy. Rozkolísaný materiál pro psaní, vyrobený takovým nepohodlným nástrojem sloužícím jiným účelům, svědčí o nespolehlivosti a pochybnosti toho, co bylo nakresleno.
Věštění z vody je mezi slovanskými národy již dlouho populární. Jak však vědci vysvětlují, použití podstatného jména „pitchfork“v instrumentální formě naznačuje ne vepsané vodní značky, ale psací nástroj.
Existuje mytologický základ pro vysvětlení výrazu. Jeho podstata spočívá ve skutečnosti, že kdysi rolníci, kteří se chránili před vodními triky, v době spiknutí nakreslili kříž s kosou nebo s nožem na vodě. Tato pověra dala vzniknout psaní na něm vidlemi. A význam, který naznačuje pochybnosti a nejednoznačnost, se vyvinul v důsledku nedůvěry lidí v tato kouzla. Takový výklad je obvykle považován za nesprávný, protože vidle symbolicky personifikovaly ďáblův nástroj; jejich použití proti zlým duchům neodpovídalo pohanské víře.
Slovanská mytologie nazývá „vidle“mořské panny zrozené z vody, mlhy a ranní rosy, které žily v jezerech, pramenech, studnách. Byli považováni za velmi hravé mýtické bytosti, které se nebránily dělat si srandu z lidí a předpovídat jejich osud. Na povrchu vody byla nakreslena proroctví mořské panny a záznamy si mohl přečíst vzácný člověk. Ve výsledku začali výslovně hovořit o nerealizovatelném a nerealizovatelném: „Je to psáno vidlemi na vodě.“
